CABSKÉ JEZERO

Zásoby, jak na třetí světovou válku
Když jsem za pět čtvrt na čtyři utíkal po schodech dolů, abych si do garáže zašel ještě pro trekingové hole a kluci na mě nemuseli čekat, tak jsem přeplněnou krosnu opřel o zábradlí. Strejda, který odpočíval pod pergolou, na mě zavolal: „To jedeš na tak na týden do Tater, když vidím tu krosnu“, a já odvětil: „Pouze na jeden den do Beskyd“. Nakonec zbytek týmu přijel o 10 minut později, protože měl jet autem původně Kuba, ale když měl každý krosnu naplněnou až po vršek, tak se rozhodlo, že se pojede nakonec autem od Petra. Všechno se tam společně s mojí krosnou vlezlo na milimetry přesně. Po cestě bylo v plánu se ještě zastavit do Penny ve Frenštátu, doplnit zásoby na večerní grilování a nějaké to pivíčko k tomu. Po necelé hodině a půl cesty se zastávkou v Penny jsme dorazili na parkoviště ve Valašské Bystřici. Posilnili jsme se výbornou bublaninou od Markovy mamky a vyšli vstříc novému dobrodružství.

Kdy už ta sjezdovka skončí
Ani se nestihly zahřát ztuhlé klouby z auta, když v tom se pomalinku naše tempo začalo zpomalovat a kopec nabíral, čím dal tím větší sklon. Nakonec asi po půlhodině byl pokořen a vše se nahoře vysvětlilo. Byla to cesta okolo sjezdovky Búřov. První zastávka byla na vyhlídce Humenec. Zde jsme viděli například Pustevny či nejvyšší bod Valašské Bystřice Tanečnici. Za necelou hodinku chůze jsme dorazili k rozcestí Pod Ptáčnicí, kde naše výprava dále pokračovala po žluté. K jezeru to bylo už jen 2 km z kopce, takže jsme dorazili ještě před západem slunce.

To padají hvězdy nebo už jsem tak opilý?
Společnými silami jsme na stromy kolem dokola upevnili hamaky. Kuba, Honza a Marek postavili pro jistotu ještě stany, kdyby náhodou bylo špatné počasí nebo zima. Po práci jako první ledovou vodu okusil Marek. Potom co si zchladil hlavu, stal se z něho pyroman. V průběhu celého večera od doby co zapálil první chrastí, tak pořád přihazoval dřevo. Jediné co si neuvědomil, bylo to, že jsme tam měli po grilování hozené  brambory v uhlících, které stejně po jeho pyroshow k jídlu nebyly. Třešničku jsem tomu však dodal já. Kuba i přesto pár zkusil zachránit. Ještě doutnající brambory položil vedle ohniště a já jak jsem tam šaškoval s foťákem a kamerou jsem je všechny pošlapal a udělal jsem z nich kaši. Už přišla devátá hodina, kdy se měly na nebi objevit perseidy. Naštěstí nám počasí nakonec přálo a pohled to byl úžasný. Všichni jsme si lehli na kamenný most u jezírka, pivíčko v ruce a mlčky sledovali tu nádheru. Ještě před spaním jsme naskákali všichni do jezírka.

Zima, zima a zase zima
Okolo druhé hodiny ranní mě probudila šílena zima. I přes to, že jsem byl na hamace, tak jsem cítil zimu od země. Nebyl jsem sám kdo, měl takový pocit. Zima probudila i Honzu. Já jsem ještě ve dvě musel foukat karimatku, protože jsem nepočítal s tím, že nakonec budu i stanovat. Jediný kdo zůstal ven, byl Kuba a Peťa. Při tom jak jsem usínal, jsem slyšel i Marka jak se přesouvá do Jurka za teplem.

Návrat domů
Ráno nás probudily sluneční paprsky, které pomalu začínaly topit ve stanu. Postupně se všichni probrali. Nasnídali jsme se, zabalili vybavení do krosen a vyrazili zpět k autu. Při cestě zpět jsme se šli ještě pokochat z rozhledny na vrcholu Búřov, ale bohužel nám počasí nepřálo tak pěkné výhledy jako minulý den. S Valašskou Bystřicí jsme se rozloučili v podobě točené zmrzliny a hurá zpět domů!