HORSKÉ PASEKY NAD LHOTKOU
Liduprázdná horská oblast nedaleko Frýdku-Místku s překrásnými horskými loukami a výhledy do okolí na známé i neznámé vrcholky Moravskoslezských Beskyd, které se zde po okolí rozprostírají. Pro člověka milující takovou tu člověkem minimálně dotčenou krajinu, kde turistu marně pohledáte, je to ráj, a to doslova za humny od civilizace.
přispěl Marek Liška
Kam se jede
- Lhotka je obec ležící nedaleko Frýdku-Místku v nadmořské výšce 433 m.n.m.. Malebná obec s 531 obyvateli je z jedné strany obklopena horou Ondřejník a z druhé se tyčí Kozlovická hora, kam máme namířeno.
Náš příběh
Příjezd na místo a rychlý výšvih na kopec
Do Lhotky dorážíme autem. Parkujeme na prostorné ploše před místní hospodou. Nahazujeme krosny a vyrážíme vstříc mikrodobrodružství. Chvíli jdeme po zpevněné cestě, která se však velmi rychle začne zvedat a pomalu se proměňuje v polní šotolinovou cestu. Na Kozlovickou horu nevede žádná značená turistická stezka. Tudíž tu nejspíše nepotkáme ani živáčka, protože na běžného turistu tady nic nečeká… Cesty tu však jsou. Jsou to sice cesty z velké části využívané lesníky, takže některé úseky jsou velmi rozryté těžkou těžební technikou, ale pro pěší dobrodruhy je to bez větších potíží zdolatelný milník. Čím více se prokousáváme na vrchol hory, tím se cesta začne proměňovat v příjemnou plně vychozenou pěšinku.
Čím výše jsme, tím se velká lesní cesta proměňuje v prošlapanou pěšinku.
Fascinující výhledy
Co mě zde fascinuje nejvíce jsou výhledy do okolí. Je pozdní odpoledne a pomalu nám zapadá sluníčko, takže je to i z tohoto pohledu slast pro oči. Co mě však fascinuje ještě více, nalézáme těsně pod vrcholem hory. Z ničeho nic člověk vyjde z hustého lesa na horskou louku s nádherně zelenou trávou. Nejraději bych si zde hned lehnul a ani se nehnul. A vychutnával si idylickou atmosféru tohoto místa. Louky tu najdeme ze všech stran, takže narazit na ně není vůbec těžké. Po vyšplhání na vrcholek hory, kde paradoxně nic není, což je asi jeden z důvodů, proč zde nejsou žádné oficiální turistické stezky, je čas se uchýlit najít vhodné místo ke spaní…
Co mě zde fascinuje nejvíce jsou výhledy do okolí. Je pozdní odpoledne a pomalu nám zapadá sluníčko, takže je to i z tohoto pohledu slast pro oči. Co mě však fascinuje ještě více, nalézáme těsně pod vrcholem hory. Z ničeho nic člověk vyjde z hustého lesa na horskou louku s nádherně zelenou trávou. Nejraději bych si zde hned lehnul a ani se nehnul. A vychutnával si idylickou atmosféru tohoto místa. Louky tu najdeme ze všech stran, takže narazit na ně není vůbec těžké. Po vyšplhání na vrcholek hory, kde paradoxně nic není, což je asi jeden z důvodů, proč zde nejsou žádné oficiální turistické stezky, je čas se uchýlit najít vhodné místo ke spaní…
Plácnout sebou do trávy a jen tak se tady kochat? Jo!
Tábořiště by jeden pohledal
Najít zde místo na spaní nebyl žádný med. Terén je zde hodně komplikovaný. Buďto rovná místa byla hojně porostlá vegetací anebo místo bylo blízko stezce, od které jsem chtěl stanovat co nejdále. Jinde byl zase strmý terén. Jak by řekl mistr Yoda ze Star Wars: “Ty trpělivý musíš být!”, a tak pokračujeme dále… Další krásná louka, nádherný výhled. Škoda, že je to tu opět skoro všude strmé a nerovné. Tu by se špatně spalo… Ale po chvíli!.. Vidím potencionální místečko po chvíli pochodování. Jo, to se dá. Je to i pěkně zašité od cesty, říkal jsem si. To jsem ještě nevěděl, co nás čeká.
Najít zde místo na spaní nebyl žádný med. Terén je zde hodně komplikovaný. Buďto rovná místa byla hojně porostlá vegetací anebo místo bylo blízko stezce, od které jsem chtěl stanovat co nejdále. Jinde byl zase strmý terén. Jak by řekl mistr Yoda ze Star Wars: “Ty trpělivý musíš být!”, a tak pokračujeme dále… Další krásná louka, nádherný výhled. Škoda, že je to tu opět skoro všude strmé a nerovné. Tu by se špatně spalo… Ale po chvíli!.. Vidím potencionální místečko po chvíli pochodování. Jo, to se dá. Je to i pěkně zašité od cesty, říkal jsem si. To jsem ještě nevěděl, co nás čeká.
Nakonec jsme v komplikovaném nerovném terénu místečko našli. A s božskými výhledy do okolí.
Bystrozoři
Místo jsme našli přímo pod stromy, takže bylo třeba jej uklidit od listí a dříví. Pak jsem postavil stan a chystal se udělat provizorní ohniště, abychom si na večer udělali hezkou atmosféru. Praskající ohýnek, který v pozdním večeru zahřeje, to prostě k tomu všemu patří. A tak jsem na místo donesl kamení a ohraničil ohniště. Ve chvíli, co rozdělávám oheň se po cestě z vrcholu vzdálené zhruba 300 metrů od tábořiště, vynoří dva chlapíci. Samozřejmě si nás všimnou. Sakra to je pech. Nikde ani živáčka a zrovna teď se tu musejí zjevit. Chlapík o nás projevoval zájem. Asi třikrát se na nás podíval dalekohledem, až už mě to začalo být nepříjemné a chtěl jsem za ním zajít, co má za problém. Nejsme v CHKO, takže ten oheň mu až tak vadit nemusí… Je to má zodpovědnost. Naštěstí po chvíli zmizí za horizontem. Zhruba o hodinu později se ale vynoří kdosi znovu. Už za šera. Jdou k nám dvě osoby ze směru odkud předtím ti dva chlápci zmizeli. A teď si to šinou přímo k nám. Pro jistotu mám připravený nůž, kdyby náhodou… Asi moc koukám na filmy. Slušně jim přeji hezký večer a ptám se co je zde nese. Ruce mají oba v kapsách a povýšeným tónem hovoří… Oheň, ten se nám moc nelíbí… A proč tu jste? Vysvětlujeme jim, co tu děláme a ujišťujeme je, že ohniště máme plně pod kontrolou. Neděláme to poprvé. Když to pochopí, tak se po několika minutách konečně rozhodnou odejít a je už klid. Fíha, tohle se mi stalo poprvé v životě, a to už jsem venku strávil nocí… Chlápka s dalekohledem jsem ve finále však moc nepochopil. Proč za námi nepřišel rovnou a nezeptal se… Ušetřil by si docela dalekou cestu, navíc do kopce jak blázen. No co. Konec dobrý všechno dobré.
Místo jsme našli přímo pod stromy, takže bylo třeba jej uklidit od listí a dříví. Pak jsem postavil stan a chystal se udělat provizorní ohniště, abychom si na večer udělali hezkou atmosféru. Praskající ohýnek, který v pozdním večeru zahřeje, to prostě k tomu všemu patří. A tak jsem na místo donesl kamení a ohraničil ohniště. Ve chvíli, co rozdělávám oheň se po cestě z vrcholu vzdálené zhruba 300 metrů od tábořiště, vynoří dva chlapíci. Samozřejmě si nás všimnou. Sakra to je pech. Nikde ani živáčka a zrovna teď se tu musejí zjevit. Chlapík o nás projevoval zájem. Asi třikrát se na nás podíval dalekohledem, až už mě to začalo být nepříjemné a chtěl jsem za ním zajít, co má za problém. Nejsme v CHKO, takže ten oheň mu až tak vadit nemusí… Je to má zodpovědnost. Naštěstí po chvíli zmizí za horizontem. Zhruba o hodinu později se ale vynoří kdosi znovu. Už za šera. Jdou k nám dvě osoby ze směru odkud předtím ti dva chlápci zmizeli. A teď si to šinou přímo k nám. Pro jistotu mám připravený nůž, kdyby náhodou… Asi moc koukám na filmy. Slušně jim přeji hezký večer a ptám se co je zde nese. Ruce mají oba v kapsách a povýšeným tónem hovoří… Oheň, ten se nám moc nelíbí… A proč tu jste? Vysvětlujeme jim, co tu děláme a ujišťujeme je, že ohniště máme plně pod kontrolou. Neděláme to poprvé. Když to pochopí, tak se po několika minutách konečně rozhodnou odejít a je už klid. Fíha, tohle se mi stalo poprvé v životě, a to už jsem venku strávil nocí… Chlápka s dalekohledem jsem ve finále však moc nepochopil. Proč za námi nepřišel rovnou a nezeptal se… Ušetřil by si docela dalekou cestu, navíc do kopce jak blázen. No co. Konec dobrý všechno dobré.
Pohádka. Vzadu nalevo Pustevny, vpravo Velký Javorník.
Výhledy jako víno
Jdu si spravit chuť na louku. Je z ní krásný výhled na okolí. Vidím Frenštát a jeho skokanský můstek. Pustevny a Velký Javorník. Je to idylka. Fotím pár fotek a pomalu se chystáme na kutě… Ráno je to tady ještě hezčí. Dáváme si snídani v trávě, u toho se kocháme výhledy a dopoledne vyrážíme zpět do Lhotky k autu. Cesta vede po oněch loukách a nyní na jaro je to tu fakt božské. Nikdo nikde. Klid. Ovečky a hory. Tohle se jenom tak neokouká. Nebýt menšího trablu s těmi chlapíky, tak je to stoprocentní zážitek.
Jdu si spravit chuť na louku. Je z ní krásný výhled na okolí. Vidím Frenštát a jeho skokanský můstek. Pustevny a Velký Javorník. Je to idylka. Fotím pár fotek a pomalu se chystáme na kutě… Ráno je to tady ještě hezčí. Dáváme si snídani v trávě, u toho se kocháme výhledy a dopoledne vyrážíme zpět do Lhotky k autu. Cesta vede po oněch loukách a nyní na jaro je to tu fakt božské. Nikdo nikde. Klid. Ovečky a hory. Tohle se jenom tak neokouká. Nebýt menšího trablu s těmi chlapíky, tak je to stoprocentní zážitek.
A pak že život je hořký. Tady určitě ne!
Statistika
VZDÁLENOST
6,7 KM
POČET DNÍ
1
NASTOUPÁNO
319 VM
MISE
JEN TAK BÝT
Mapa a trasa
Komentáře
Jsi tady poprvé? Přečti si zde o čem mikrodobrodružství je a dozvíš se, jak již dnes říct ano dobrodružstvím, ať už jsi kdokoliv. Je to pro každého.
KOMUNITA
PŘIDEJ SE K NÁM
Web mikrodobrodružství.cz s ♡ vytvořil Marek Liška | Provozovatel a reklama | Zásady ochrany osobních údajů
Provoz webu podporuje přírodní kosmetika Podle Helen
